Ťuk, ťuk, ťuk, poslouchám jak mi prsty klepou o stůl, je brzy ráno. Ještě tohle musím udělat, a támhleto…. No…..už abych byla na cestě … ťuk ….ťuk, kolik je hodin – a safra, stíhám to? Nestihám, ale už je mi to asi i jedno. Šak nějak dojedem. Přede mnou je 500 km a počasí na draka. Prostě naprosto dokonalý čas na cestu na dámskej mototosraz k Máchovu jezeru. Ještě zkontrolovat olej, zahřát motor, zkontrolovat esli gumicuky držej, pusu Rejdiovi a dem na to….zlato….. Sem zvědavá jak dlouho se mi podaří jet za sucha. Při startu z Krásna u Partizáského rekognoskuju oblohu a se slovy „kua – černo – to projedu“ nasadím drsný výraz nerozpustného motorkářského pádla ošlehaného větry, děšti, soplem i mouchami. Kdesi před Nitrou lajsnu z boku lokální černou bouřku, která mi nestojí za to zastavovat a vytahovat nepromok….. a v promočených hadrech pokračuju dál na Bratislavu. Jak von to ten Rejdio říkal, vodbočíš ještě před Trnavou…..nebo to byl Trenčín? Neměla by tady někde být Galanta? A kde by teda jako měla být ta dálnice na Bratislavu ….. aháááá….tamhle je nějaká cedule s Bratislavou!!!! T T T To a a a asi ne-ne-ne nebude ta dálnice. To To to to to vypadá s s spíš jak inspirace autorů D1-čky od hranic do Břeclavi. Drncá to, jet se po tom nedá, ale šipky na Bratislavu jsou furt stejný, tak asi jedu dobře. Pozitivní zpráva. Navíc….. Neprší. Takže je to vlastně fajn. Kdesi u Malacek kufruju podruhé. Místo ku vesnici Závod mířím zpátky na Blavu, zastavil mě Kamenný mlýn, tady to znám. Tady už jsem byla. Tudyma to určitě nebude. Volám…..volám….a jediné co se dozvím je že musím trefit a ještě koupit na benzínce gumicuky páč má spolubojovnice Moniqua má všecko v Brně a potřebuje si sbalit na motku aspoň jedny spoďáry, když už spíme spolu v chatce…. Prý ani nepromok nemá. Che che….tak to bude epesní jízda. Tak trochu návrat na začátek, kdy jsme brouzdali po českých klikaticích v módní kreaci „co dům dal“ a místo nepromoku posloužil modrej pytel do popelnic koupenej od pumpařky za 5 Kč a igelitový rukavice pro hygienicky zatížený klienty čerpací stanice. Trasa je jasná: po D1 až k Havl.Brodu, tam uhnem na Kolín – Nymburk – Mladou Boleslav – Doksy, abychom se taky projeli po něčem jiném než je masážní panel naší vlajkový dálniční lodi, ale zase z toho neudělali týdenní vyjíždku po krásách Českých luhů a hájů. Stěna vody u Jihlavy co se rozhodla že za sucha neprojedem, nás přesvědčila o moudrosti tohoto rozhodnutí. Dalším logickým rozhodnutím byla benzínka. Nenápadně si popotahuju durch mokré oblečení co se mi lepí na zadek a apaticky si prohlížím úhledně sbalený nepromok na zadním sedadle. Monča zouvá boty, vylejvá rybník a s čvachtavým přízvukem ladně odchází pro kafe. Holt výstavní kousci, kde stojíme, tam zdobíme. Jezdit ve společnosti s Moniqou je jako postavit se za betonovou zeď a myslet si že si mě každej všimne. Bloncka s přednostmi nejen duševního rázu na CB1300 je úspěšnou clonou vůči jakékoli nežádoucí i žádoucí pozornosti. Je zajímavý sledovat jak se většina chlapů po zasažení tajuplným úsměvem č.5 v blonďatým provedení mění v bandu uslintaných loutek. Každopádně má tento fakt i mírně zhoubný vliv na plynulost naší cesty nach Mácháč. Zastavila nás totiž policie. Eh….tedy…. spíš se u Moniqui dofukující pneu na své motorce zastavil příslušník na pan-european-u. A v marné snaze zaujmout nabídkou pomoci při foukání pneu vyhrál tajně vyhlášenou soutěž o nápadníka tohoto víkendu. Ptám se: „Byl aspoň pěknej? „Jo jasně, byl“ „A jak vypadal?“ „Já nevím, nesundal si helmu“ „A jak víš že byl pěknej?“ „S helmou jsou všichni pěkní“ Znovu popotáhnu mokrý gatě, lámu se na stejně orosenou gsxr a razíme dál. Policajt už zmizel. Asi to vzdal nebo si myslel že pojedeme jinudy. Nevadí, na další benzínce nás čeká nová várka bláznů. Proplejtáme se pátečním hustým provozem, houpeme se v zatáčkách, střídavě mokneme a znovu usycháme a je nám kosa. Kolem 17-té hodiny konečně objevíme kemp „myslivna“ s nápisem na ceduli „Motorky hýr!!!“. Teda vobjevila ho Moniqua, která mě asi po kilometru zastavila, otočila a společně jsme se vrátili tam kam jsme měli dojet. Protože kdo nebloudí – nikdy nenajede tolik krásnejch kilometrů kolik by mohl. Tak teď už jen kladně zapůsobit, z terasy přilehlé restaurace na nás zhlíží hejno mladých dam v kůži a sem tam i nějakej ten mužskej. Baboslet oficiálně začíná až zítra, ale už dnes se dostavilo pár skalních, co si stejně jako my myslí že nejlepší pařba je vždy v pátek před začátkem. Mám dost mušek mezi zuby? Černý ruce od mokrých rukavic? Vypadám dostatečně pomačkaně, rozcuchaně a drsně? Kua….šak jsme tady reprezentace Slovenský republiky, 500 km se musí na vzhledu podepsat, jinak si budou myslet že kecáme a jedeme z nějaký vesnice za rohem. Zvlášť když vobě mluvíme česky. První oťukávání je vždy vtipný, takový nesmělý, tichý a slušný. 2Leko místo pozdravu použil hřejivá slova na přivítanou „Ukaž kozy“ ….. Hned se cítím jako mezi svejma, bohužel se jeho pohled „opět“ automaticky stočil k Moniquě a přitom máme vobě stejný zelený tričko se stejnýma krávama. Dokonce i nápis který ho zajímal je stejnej – svět je vážně nespravedlivej!!!!! Zkroušeně si sedám za stůl a dál už se věnuju jen smaženému sýru s hranolkami. A mám po reprezentaci. Ani moje mušky vkusně umístěné po celé bundě jej nezaujali. Na druhou stranu, nabídl mi kus pizzy, a protože jsou trvalejší hodnoty než mužská pozornost – například jídlo – docela si to u mě vyžehlil. Klidné vody nesmělého seznamování trochu zčeřil příjezd třetí z nás – Kri-kri. Svou motorku prodala a tak se musela dostavit v plechovce a potupně ji zaparkovat před vjezdem – dobře jí tak, brzdě!!!! Její zelené tričko s krávama opět 2Leka vyprovokovalo k zdomácnělému pozdravu a mě přivedlo na myšlenku, zda nepropadl z přírodovědy, protože i v této grafické úpravě jsou krávy jednoznačně rozpoznatelné a s kozami se nedají pomýlit ani náhodou – nebo že by hůř viděl????? Samozřejmě naše trojice byla mimořádně skromná, tichá, hodná, milá a výborně reprezentovala místa odkud jsme se dostavili. V žádném případě se u nás neprojevily neblahé sklony rodilých pražáků ke krkání a chrochtavému smíchu, Přivandrovalých češek co raději prchli za hranice Slovenské republiky v naději tolerantnějšího přístupu k pronášení nevhodných poznámek, dvojsmyslů a zbytečného slovního rejpání do čehokoliv co vykazuje primární mužské pohlavní znaky. Vono těch mužských znaků tam zase tak moc nebylo. Převažovali ženské a to vysokým procentem. A tak to má byt, kazen je to hlavni!!!!! Večer při vytříbené konverzaci na vyšší motorkářsko-dámské úrovni, plynule ubíhal, zásoby alkoholu se tenčili a VencaRRRRRRRrrrWrraaaaauuuuu – majitel hospody si udržoval stále stejný zdvořilý úsměv. Asi byl rád, že přežil a hospoda mu nelehla popelem…. V brzkých ranních hodinách se většina z nás odebrala do chatek, jen Moniqua, naložena do alkoholu v nebezpečně vysoké hladině odešla vysportovat opici na dětskou trampolínu společně s partou několika dalších podobně postižených. Majitel trampolíny byl ovšem bohužel ve střehu, dotyčné dobrovolně sportující uvědomělé motorkáře/ky, kteří neradi jezdí po silnici v podnapilém stavu, vyhodil a tím zapříčinil jejich pozdní sobotní odjezd do svých domovů nebo na vyjížďku s oficiální částí babosletu. A tak jsme Moniquu zanechali jejímu krutému osudu – vstřebávání alkoholu a s Kri-kri v sobotu dopoledne vyrazili dom. Pro nás už ta oficiální část nebyla. Jsme plaché a větší množství lidí nás děsí. Navíc svou reprezentační povinnost jsme splnili v plné míře. Teď už na nás stoprocentně NIKDO nezapomene! ? Zatímco té brzdě v bmw je teplo, já na motorce za ní mrznu. Je kosa. 16 stupňů, mokro všude kolem, čekám kdy zastaví na benzínce, že jako dáme ještě poslední kafe, pokec a pak si mávnem aby mohla jet za svým odpoledním zaměstnáním a já zpátky na Slovač a vono furt nic. Jižní spojka v Práglu, tady někde už vodbočuje jinam než já. A furt nezastavuje! Bliká! Aha – bude ta benzínka…. Ne…. Omyl…. To byla moje odbočka na Brno…. Kua….. Co teď. Kdybyste někdy hledali sídliště Michle v Praze a potřebovali vědět jak se k němu dostat z jižní spojky, tak je to přesně další sjezd za výpadovkou na Brno s názvem „Centrum“ a pokud se ze sídliště Michle potřebujete dostat zpět na jižní spojku a sjezd na Brno – nikdy…. Ale skutečně nikdy neodbočujte furt doprava. Tam to není!!!! S vynaložením jisté snahy opět nacházím tu správnou jedinou cestu, řídím se totiž pomocí GPS = „Go Po Slunci“ A dál se klepu směrem dom. Ani nevím jestli kosou nebo díky nedostatečným tlumičům pro takový typ komunikace jako je D1. Nezdržuju se. Neodbočuju. Kašlu na projížďky. Za dva dny budu mít nalítáno 1000 km a myslím že to akorát tak stačí. Rozmrzám za Brnem. Konečně mě vítá kraj blízký mému srdci, teplem, sluníčkem a usměvavýma lidma. Jo…. Není nad pravej Slovenskej Happy End.
Diskusia zatiaľ nieje vytvorená
Prispievať do fóra môže len registrovaný užívateľ
